Restaurace nemají důvod vařit kvalitněji. Češi platí, i když jim nechutná

Restaurace nemají důvod vařit kvalitněji. Češi platí, i když jim nechutná

PRAHA, 9. dubna 2015  Zápach, špinavé ubrusy, dochucovadla na stolech, nepříjemná obsluha – to jsou první signály, podle kterých host restaurace pozná, že si nevybral dobře. Co když už je ale jídlo na stole a neodpovídá představám hosta?

V Česku stále převládají restaurace, které hostům nabízejí nekvalitní polotovary a laciné náhražky. Už jídelní lístek může hostům napovědět, zda si objednají jídlo nebo by měli raději odejít. „Pokud menu obsahuje nesmyslné množství položek, je takřka jisté, že použité suroviny nejsou kvalitní a čerstvé. Restaurací, které nabízejí velké množství jídel v nízké kvalitě, je v Česku stále většina. Známkou kvalitní restaurace může být i otevřená kuchyň. Kuchař tak nechává hostům možnost sledovat, jaké suroviny používá a jak celý pokrm připravuje. Jistým ukazatelem kvality mohou být také ceny jídel. Restaurace nabízející pokrmy kolem 70 korun, nejsou schopné připravovat je z čerstvých a kvalitních surovin. Jednoduše by zkrachovaly,“ vysvětlil Tomáš Vobořil, majitel restaurace Podolka.

Hosté nemají argumenty. I když lidem na stole přistane pokrm nevábné vůně, vzhledu a chuti, zpravidla ho zaplatí a ještě dají obsluze spropitné. „Problémem Čechů není to, že by si neuměli stěžovat, ale to, že neumějí svou stížnost obhájit. Vědí, jak má chutnat svíčková, řízek nebo guláš, u netradičních pokrmů si ale nejsou jistí a i když podle nich něco není v pořádku, mlčí a zaplatí. Spropitné zaplatí tři čtvrtiny Čechů, i když jsou s jídlem nespokojeni. Pokud je jídlo třeba přesolené, nedovařené nebo naopak maso přepečené, host ho nemusí vůbec platit natož dávat tuzér,“ doporučil Tomáš Vobořil.

Problémem může být i gramáž. I když maso chutná skvěle, ale neváží tolik, kolik udává jídelní lístek, má host právo, nechat si ho převážit. „V případě, že se váha nevejde do schválené odchylky, která je u masa 20 procent, může host odejít bez placení nebo požádat o novou porci. Důležité je, aby host na chybu upozornil okamžitě, jak jí odhalí.  Sníst celé jídlo a potom si obsluze stěžovat na jeho nedostatky, je špatně a je logické, že restaurace chce potom konzumaci zaplatit. Hostů, kteří snědí jídlo a následně ho chtějí reklamovat, je většina,“ řekl Tomáš Vobořil.

Mezi lidmi jsou stále populárnější ryby. Češi jich ročně zkonzumují kolem šesti kilogramů . Velká část z nich, ale nedokáže poznat čerstvou rybu od mražené. Kuchaři je zase neumějí zpracovat. „Častou otázkou je, zda je v tuzemsku vůbec možné dostat čerstvou rybu. Pokud je ryba správně zachlazená a uložená v ledu, vydrží čerstvá až čtyři dny. Poznat čerstvost ryby je možné na první pohled podle očí – ty by neměly být zakalené . Ryba nesmí páchnout, mít zbarvené maso do šeda a bahnitou strukturu. Problém je i v kuchařích. Ti často neumějí s mořskými rybami pracovat. Poměrně často tak kvalitní rybu znehodnotí,“ řekl Tomáš Vobořil.

Poznat domácí suroviny ale není jednoduché. Například k přípravě těstovin se často používají stroje, které i z domácích těstovin udělají perfektní tvary nerozeznatelné od kupovaných. Jisté odchylky ale hosté rozpoznat mohou. „Ručně dělané těstoviny mají nažloutlejší barvu, nejsou úplně hladké na povrchu, bývají zpravidla i něco tlustší a nemají mdlou chuť. Pokud ale kuchař domácí těstoviny zalije kupovanou omáčkou a zasype laciným sýrem, naprosto je znehodnotí,“ upozornil Tomáš Vobořil.  

S rozpoznáním kvalitního vývaru je to ještě složitější. Firmy vyrábějící různá dochucovadla a kostky se výsledný vzhled vývaru snaží co nejvíce přiblížit tomu poctivému. „V restauracích už se nepoužívají práškové bujóny, ale různé pasty. Ty už umějí vytvořit i mastná oka identická těm, která dělá poctivý vývar. Výrobci ale stále nejsou schopni ovlivnit vůni, vývar z kostky je cítit po chemii. Poctivý vývar má být čistý, čirý a obsahovat kusy čerstvé zeleniny,“ popsal Tomáš Vobořil.